Čas probuzení (1990)

Rok 1969. Dr. Malcolm Sayer zkoumá v newyorské nemocnici skupinu pacientů, kteří v důsledku prodělané encefalitidy byli po desítky let v katastrofickém stavu. Provedené testy ho přesvědčí, že tito pacienti žijí svým vnitřním životem. Sayaer získá souhlas ředitele nemocnice Kaufmana k experimentální léčbě drogou L-DOPA, která úspěšně pomohla lidem trpícím Parkinsonovou nemocí. Se souhlasem pacientovy matky vyzkouší drogu na Leonardu Loweovi a podaří se mu u něho obnovit schopnost mluvit a pohybovat se. Kaufman pak povolí léčbu navou drogou i u ostatních katatoniků. Všichni se proberou k životu. Po čase se ale u prvního pacienta začnou projevovat příznaky ztráty nabytých schopností. Sayer je zoufalý, protože vidí, že droga působí jen dočasně. Sestra Costellová ho přesvědčuje, že i tak pro své pacienty udělal nesmírně mnoho. Vrátil je alespoň načas do života. Opakované pokusy s jinými drogami už nikdy nepřinesly podobně dramatické výsledky