Oblomov (1964)

Dramatizace románu zobrazuje období, kdy se v Rusku prožil patriarchální způsob života a šlechticko-statkářský svět se svou životní filozofií a hierarchií hodnot ustupoval novým silám. Oblomov je organickou součástí prostředí, ve kterém žije. Je stejně uzavřen jako Oblomovka a její obyvatelé. Prožívá život na pohovce a veškerý ruch a aktivita jeho současníků se mu zdají nesmyslné. Principem jeho existence je klidná letargie, úsilí izolovat se od proudu událostí a času. Jeho protipólem je přítel Stolz, jehož životní filozofie předpokládá nepřetržitý pohyb a podnikatelského ducha. Věří, že člověk je schopen přetvořit svět svou energií a umem. Oblomovova láska k Olze, byť opětována, je odsouzena k neúspěchu, protože očekávají jeden od druhého nemožné – ona rozhodnost a čin, on vše obětující lásku...