Hana a její sestry (1986)

V Haně a jejích sestrách se Allen znovu věnoval svým oblíbeným tématům, jako jsou svádění, nedostatek lásky, láska k městu, film jako balzám, či strach ze smrti – tady tématům, jimiž se zabýval třeba už i v Annie Hallové a Manhattanu. Od uvedení Annie Hallové tak dosáhl největšího okamžitého úspěchu – jak komerčního, tak v uměleckých kruzích. Sám Woody, který se při práci na svých projektech všem vnějším zásahům vyhýbá, nevycházel z údivu, když zjistil, že se tentokrát strefil do černého u kritiků i u diváků: „Když člověk udělá úspěšný film, začne se ptát sám sebe, v čem jsem se zmýlil? Musel jsem udělat něco, co je buď pohodlné, nebo potvrzuje předsudky střední vrstvy nebo je příliš povrchní či přehnaně citlivé.“