Naši furianti (2012)

Není v české dramatické literatuře mnoho her, které by s takovým nadhledem nahlížely naše národní kořeny a které by s humorem evokovaly ony ošemetné otázky po národním charakteru, jako Stroupežnického Naši furianti. Je proto logické, že se každá divadelní generace chce poměřit s tímto textem a vyložit jej po svém. Divadlo v Dlouhé se vědomě odřeklo folklórního koloritu i psychologického ponoru do duší jednotlivých postav a zaměřilo se především na komediální pohled na každodenní české pinožení, ve kterém ješitnost a osobní zájmy hrají často klíčovou roli. Režisér Jan Borna vycházel ze slavné úpravy Miroslava Macháčka, která ovšem v nastudování herců Divadla v Dlouhé doznala drobných změn. Divadlo v Dlouhé svou inscenaci označilo podtitulem „Gogolovská groteska s prvky italského neorealismu podkreslená janáčkovskými čtyřhlasy“.