Chlap jako hora (1960)

Dozvíme se, že největší předností socialistického soutěžení je kolektivní součinnost. Právě to odmítá pochopit mladý, tělesně vypracovaný montér. Podezírá své spolupracovníky, že ze žárlivosti přehlížejí jeho zásluhy. A dlouho mu trvá, než pochopí, že jedinec samotný nic nezmůže, že až kolektiv má potřebnou sílu - a tudíž i pravdu. Chlap jako hora dosvědčuje, že agitky, již silně nepřesvědčivé, navíc pramálo zábavné a bez charismatu, přečkaly celá 50. léta a úspěšně se přelily i do desetiletí následujícího.